deutsch
English versionNavigační menu
Andršovi přišli do Zelova z Masova, ležícího několik km na sever od polského Opole. Jak dlouho v Masově hospodařili nevíme, nevíme ani to, odkud se tu vlastně vzali. Snad byli potomky Václava Andrše a jeho manželky Kateřiny – exulantů z Čech bydlících v Myjavě na Slovensku, kteří byli r.1762 zavřeni v nitranském vězení. Ale také mohli být potomky Martina Andrše a jeho manželky Veruny – také exulantů z Čech, kteří r.1742 emigrovali ze Štěnkova (vesnice u Třebechovic pod Orebem) spolu se synem Jakubem a o nichž máme poslední zmínku 2.1.1746, kdy Martin Andrš podepsal v Münsterbergu žádost o potvrzení kazatele Blanického. V neposlední řadě to mohli být exulanti, kteří s výše uvedenými nemají vůbec nic společného.
Příbuzensky byli masovští Andršovi spjati s rodinou Gasiorowských (jejich děti vyrůstaly spolu), kteří také odešli do Zelova. Děti křtili masovští evangelíci v evangelickém kostele v blízkém Opole. Bohužel se nezachovala žádná opolská matrika z 18.století, takže tato část exulantské historie pro nás dosud zůstává zcela neznámá. Své zemřelé pochovávali zřejmě na hřbitově v lese poblíž nedaleké vesnice Swierkle. Hřbitov je dnes již zcela zničený a náhrobky nečitelné.
Prvním ze zelovských Andršů je Václav Andrš narozený okolo r.1751. Do Zelova se spolu se svou rodinou přistěhoval nejpozději r.1807, stejně jako všichni ostatní Andršovi z Masova. Můžeme jen předpokládat, že všichni tři – Václav *cca1751, Ondřej *cca1764 a Jiří byli příbuzní. Je velmi pravděpodobné, že Jiří byl synem Václava – ten po sobě totiž zanechal pět synů, čtyři známe a jediným, kdo přichází v úvahu jako pátý, je právě Jiří. Ondřej mohl být bratrem, bratrancem, popřípadě i synem Václava. Andršovi zřejmě patřili k nejzámožnějším rodům v Zelově. Václav spolu se svým synem Ignácem vlastnili v Zelově pozemek č.45, jeho další syn Jan spoluvlastnil pozemek č.41, nejmladší syn Wilhelm *cca1790 pozemek č.83 a Jan, syn Ondřejův, pozemek č.9. O jejich postavení také svědčí např. přátelství s organizátorem koupě Zelova Alexandrem Petrozelínem (často chodil dětem Andršů za kmotra), nebo úzké svazky s rodinou Gasiorowských. Václav Andrš byl až do roku 1818 hospodářem. 1.3.1824 umírá v 77 letech jeho manželka Alžběta, která s ním žila 51 let. Václav ji přežil pouze o půl roku – umírá 14.9.1824 zanechav pět synů (Jana, Josefa *cca1779, Ignáce, Wilhelma *cca1790 a asi Jiřího) a dvě dcery (Marii *cca1776 a Františku *cca1793).
Andršovi mívali hodně dětí, takže časem spolu s Pospíšilovými a Jersákovými patřili k nejrozšířenějším zelovským rodinám. Zmiňme alespoň některé z nich.
Prvním známým vojtem v Zelově byl Jan Andrš, syn Ondřejův. Stal se vojtem v r.1807 a tuto funkci zastával ještě v r.1822. O něm a jeho rodině toho ale víme velmi málo. Hospodařil v Zelově na pozemku č.9, spolu s Tomášem Kulhavým. 5.11.1809 se oženil s Marií Millerovou. V Zelově se mu narodilo 5 dětí. První dvě dcery – Marie a Anna se nedožily ani jednoho měsíce. Další dcera Marie Anna *19.1.1815 zůstala jako jediná v Zelově. Sama to však neměla lehké – narodily se jí coby svobodné matce dvě děti – syn a dcera, bohužel stejně jako její sestry se ani ony nedožily prvního měsíce. Dalšími dětmi Jana byla dcera Marie *16.1.1818 a syn Karel *30.6.1820. Po r.1824 však Jan své hospodářství v Zelově vzdal a spolu se svou manželkou a dvěmi dětmi se odstěhoval do Zduňské Wole. O dalším osudu této větve Andršů nic nevíme.
Protože se v Zelově během prvních 50 let počet obyvatel prakticky zdvojnásobil, půda již zdaleka nestačila všechny uživit. A tak se r.1864 chystá 170 českých rodin ze Zelova a okolí vydat dále na východ – do Ruska. Ne všichni se k této anabazi nakonec odhodlali, ale mezi těmi, kdo odešli, byla i rodina Wilhelma Andrše.
Wilhelm Andrš, narozený 20.2.1820 v Zelově č.83, byl nejstarším synem Wilhema Andrše (cca1790-1869) a jeho manželky Alžběty Stehlíkové (1800-1866). Oženil se v Zelově 15.11.1842 s Karolinou Fibichovou (*1.8.1824). Nejprve byl hospodářem na rodném statku v Zelově č.83, ale r.1851 je již uváděn jako mlynář v nedaleké Sromotce a o rok později v Kuznicy Kočiszowskej. Ovšem r.1857 je již zpátky v Zelově. Odtud se pak spolu manželkou a dětmi Ignácem (*9.2.1844), Amalií (*31.8.1845), Alžbětou (*23.10.1849), Karlem (*7.2.1854), Fridrichem (*2.1.1859) a Luizou (*19.2.1861) vydávají na dalekou cestu. Můžeme se jen domnívat, kudy tato cesta vedla – písemné doklady většinou chybí, zůstaly jen ty, které byly předávány ústně z generace na generaci. Z nich se můžeme dozvědět, že jejich první zastávkou byl Žyrardow ležící nedaleko od Varšavy, kde se Ignáci Andršovi narodila dcera Karolina (roku 1897 se provdala za Pavla Zounara, narozeného taktéž v Žyrardowe. 28.11.1907 připlula rodina Zounarova do New Yorku lodí Reilm, North German Lloyd Line z německých Brém, i s dcerou Líbou narozenou v Hofmonspallu, snad na Ukrajině.). Dalším místem pobytu byl Marienberg. Ovšem půda zde nebyla příliš dobrá a tak se nejstarší dva synové Ignáce Andrše – Fridrich (*cca1870) a Bohumil (*10.10.1872) vydávají do Ameriky. 12.10.1889 přicestovali z Ukrajiny do Ameriky (New York) lodí Augusta Victoria z Hamburku. Krátký čas pracovali oba v Texasu. Potom 4 roky pracovali na farmě německé rodiny v Jižní Dakotě. 1895 se usazují na vlastní farmě (darované vládou) - v indiánské rezervaci Yankton Sioux Indian - East of Wagner, Jižní Dakota. Každý dostává 160 akrů země. Aby se stali majiteli této země, musí ji obdělávat po dobu 5 let. Bohumil se 29.12.1900 stává americkým občanem a 31.12.1900 se stává majitelem pozemků a mění jméno na Andersh. Fridrich se nikdy neoženil a umřel jako svobodný . Zato potomků Bohumila (zemřel 3.3.1952 v Jižní Dakotě, pochován na hřbitově Západní České bratrské jednoty, Wagner, South Dakota) dnes v USA žije mnoho desítek, přičemž nejmladšímu z nich, Gage Austinu Andershovi, jsou tři roky.
Ignác s mladšími syny Josefem a Wilhelmem zůstává na Ukrajině, kde spolu se svými bratry Karlem a Josefem (*cca1864) a dalšími exulantskými rodinami zakládají r.1899 Alexandrovku. Karel s Josefem v Alexandrovce zůstávají, Ignác však r.1905 zakládá spolu s dalšími čtyřmi exulantskými rodinami Bohemku. Nikdo z nich netuší, jak těžké časy jim osud přichystá v podobě krutého stalinského režimu.
Ve třicátých letech 20.století za vlády Stalina je Josef Andrš v Alexandrovce jako kulak odsouzen k trestu na Sibiř. Kvůli jeho vysokému věku za ním odešel jeho syn Josef (*1898), aby ho vystřídal. Nechali si ho tam také. Zahynuli oba na Sibiři. Také další jeho tři synové Fridrich (*1888), Wilhelm (*1891) a Jaroslav (*1906) zahynuli ve stalinských čistkách.
O moc lépe se nevedlo ani rodině Ignáce v Bohemce. Jeho vnuk Fridrich Andrš (*1898) psal r.1929 dopisy svému strýci Bohumilovi Andršovi do Ameriky, kde prosil o peníze na cestu do USA, aby se mohla rodina vystěhovat. Bohužel Bohumil nemohl peníze poslat, protože by byly sovětským režimem zabaveny a adresát poslán na Sibiř.
Vzdor této tyranii se rodina Andršova jak v Bohemce tak v Alexandrovce značně rozrostla a někteří její členové se později vrátili zpět do "země předků". Někteří, jako např. Bohuslav Andrš, do Československa coby voják spolu s armádou Ludvíka Svobody r.1944 a někteří , jako např. Josef Andrš, až o mnoho let později, do České Republiky r.1992. Většina Andršových však na Ukrajině zůstala.
Dalším z Andršů, který se rozhodl opustit rodné město, byl Jan Andrš. Narodil se v Zelově 23.6.1853 v rodině hospodáře Josefa Andrše (1824-1858) a jeho manželky Žofie Jelínkové (1826-1874). 17.5.1869 byl v Zelově konfirmován a 20.8.1874 se zde, coby tkadlec, oženil s Marií Veselovskou (*24.12.1850). Jejich první syn – Jan, se narodil 25.9.1875 ještě v Zelově. Pak se rodina vydala na cestu do daleké Michalovky, kde se jim narodilo dalších šest dětí: Emilie (*1876), Josef (*1877), Wilhelm (*1881), Karel (*1889), Ludvík (*1892) a Alžběta.
Nejstarší syn Jan se stal hospodářem v Michalovce, oba jeho synové Karel (*1908) a Jaroslav (*1913) se vrátili do Československa. Také druhý syn - Josef se stal hospodářem v Michalovce. Jeho nejstarší syn Josef (*1900) se přihlásil do armády k 1.2.1. jednotce: 1.2.1. - 1. pěší brigáda. Byl však zabit zbloudilou bombou ještě v Rovně při odjezdu vlaku na Duklu, všichni jeho synové se však po válce odstěhovali do Československa, kde dosud žijí jejich potomci. I třetí syn – Wilhelm se stal hospodářem, o osudu jeho tří dětí zatím nic nevíme. Čtvrtý syn Karel odešel ještě před první světovou válkou do Ameriky, kde se oženil, měl osm dětí a dodnes zde žije spousta jeho potomků. Nejmladší syn Ludvík narukoval v listopadu roku 1913 do Polské armády v I.sv. válce. 1.3.1914 byl součástí 23 Artilerie u osmého regiment. 10.4.1915 byl operován v Novosamburgu po zranění v boji v Karpatech a v červenci 1915 propuštěn z armády po rekonvalescenci v Kazachstánu. Roku 1926 je uveden v soupisu rodin Evangelického reformovaného sboru v Michalovce na Volyni. 16.6.1929 připlul s rodinou do Kanady. Dodnes zde žijí jeho potomci.
Přibližně dvacet let po Janovi odchází na Volyni do Michalovky i jeho bratranec – hospodář Josef Andrš, narozený v Zelově 8.9.1858 hospodáři Wilhelmu Andrši (1839-1907) a jeho manželce Anně Jersákové (1841-1914). Josef se oženil v Zelově 8.5.1879 s Alžbětou Dedeciusovou (15.1.1858-21.5.1945). V Zelově se jim narodili Marie (*1880), Alžběta (*1882), Anna (*1884), Pavel (*1886), Wilhelm (*1890, umírá záhy po narození) a Alžběta (*1891). Poslední dítě, Josef, se narodil 24.7.1894 v Michalovce. Synové Pavla – Josef (*1920), Pavel (*1923) a Ludvík (*1927) se v roce 1947 odstěhovali do Československa. Co se stalo s jediným synem Josefa – Karlem (*1935) nevíme.
Ale nejen na dalekou Ukrajinu odcházeli Zelované. V osmdesátých letech devatenáctého století odešel Karel Andrš s rodinou a svou sestrou Žofií (1859-1915) do Žyrardowa. Karel Andrš (bratr výše zmíněného Jana) se narodil v Zelově 31.1.1845, kde byl také 27.9.1862 konfirmován. Jeho rodiče Josef Andrš a Žofie Jelínková viz výše. 25.11.1866 se Karel v Zelově oženil s Karolinou Jelínkovou (1844-1918). Spolu měli Josefa (*1867), Jana (*1875), Annu (*1877), Karla (*1880) – ti všichni se narodili ještě v Zelově, kdežto poslední dítě – Wilhelm (*1888) již v Žyrardowe. Rodiny Josefa a Jana zůstaly v Žyrardowe, kdežto Karel s Wilhelmem se před rokem 1909 odstěhovali do Czenstochowe.
Mnoho Zelovanů se také odstěhovalo do Lodže, někteří na stálo a jiní zase jen určitou dobu, když zde měli dobrou práci a po čase se i s rodinou vrátili opět do rodného Zelova. Z Andršů zatím víme jen o jednom, který odešel do Lodže – Karel Andrš (bratranec nám již dobře známých Jana, Josefa a Karla) narozený v Zelově 25.2.1864. Jeho otce matriky neuvádí, protože manžel jeho matky Joanny Švejdarové (*1835) - Karel Bohumil Andrš (*1832) odešel r.1854 na vojnu a už se nikdy nevrátil (ovšem všechny čtyři děti Joanny – Anna *1860, Karel *1864, Marie *1867 i Karolina *1870 nesou jeho jméno). Ještě za svobodna se Karel odstěhoval do Lodže, kde měl spolu s Valerií Hladíkovou (*1869) minimálně 8 dětí, víme však jen o sedmi (další byly zřejmě pokřtěny v luterském kostele a nebo ve sboru místních baptistů. Bohužel ani luterské ani baptistické matriky se zřejmě nezachovaly). Byli to Rudolf (*1888), Josef (*1893, Amalie (*1896), Gustav (*1902), chlapeček, který se narodil mrtvý (*1905), Jan (*1907, zemřel ve dvou letech) a Žofie (*1909). Matka Valerie byla členkou církve evangelické-augšpurské, ostatní až na Rudolfa a Žofii (nebyla ještě na světě) jsou r.1904 uvedeni v seznamu sboru církve reformované. Později však v seznamech reformované církve nacházíme již jen Žofii r.1947 (bydliště Wodna 10, byt 37), ostatní buď přešli k církvi luterské (augšpurské) a nebo k baptistům. Jelikož se zatím nepodařilo nalézt žádnou matriku ani jiný seznam těchto dvou církví z před roku 1945, nevíme o nich prakticky nic. Máme pouze kusou informaci, že bratři Benjamin a Rolin Andršovi byli coby mládenci roku 1943 členy baptistického sboru v Lodži – oba však museli narukovat k německé armádě a padli ve druhé světové válce.
Jako posledního bych chtěl zmínit Teofila Andrše narozeného v Požděnicích (kousek od Zelova), pokřtěného v zelovském kostele 5.1.1906. Teofil pocházel z 15 dětí Jana Andrše (1868-1923) a Luizy Rejchrtové (*1877). Oženil se v Zelově, kde byl také hospodářem, s Milenou Čápovou (1906-1979). Po smrti jediného dítěte – dcery Blaženy (*1928, zemřela ve 2 měsících) – Teofil s Milenou odjíždí 27.5.1929 ze Zelova a 14.6.1929 šťastně připlouvá do Brazílie. Zde mají ještě dvě děti, Jana (*1930) a Lýdii (*1934), jejichž potomci žijí v Brazílii dodnes.
Zelovští Andršovi jsou dnes rozptýleni po celém světě. Nejvíce jich žije v České republice, Polsku, USA, Kanadě a na Ukrajině. Většina z nich má dosud povědomí o exulantské tradici a ráda se podělí o své vzpomínky případně fotografie.
Pokud jste sebe nebo vaše známé nenalezli mezi Andrši uvedenými na těchto stránkách a víte, že by mohli být potomky zelovských Andršů, zašlete mi prosím mail na:
tstodola(a)volny.cz
Tato zpráva byla vytvořena programem GenoPro.
Zobrazit genogram: familytree.gno
Pro zobrazení rodokmenu familytree.gno
je nutní mít nainstalováno
GenoPro na vašem počítači. Použijte prosím toto
nastavení Internet Exploreru pro lepší orientaci.
Navigace dle příjmení
Adamcová
Copyright © 1998-2002 GenoPro Inc. Všechna práva vyhrazena.
GenoPro a logo GenoPro jsou ochranné známky GenoPro Inc.
